Loni se v dresu Dalenu představil poprvé právě na Czech Open a z Prahy odjel jako vítěz. Po roce je Milan Tomašík zpátky. S nabytými zkušenostmi, ve formaci s Ketilem Kronbegem a také konečně s oblíbeným číslem 7 na zádech. A hlavně se sebevědomím a s parádní formou.

Ve čtvrtek patřil ke strůjcům vítězství nad Nokianem, po několika finesách a krásném gólu ale nakonec utrpěl po tvrdém střetu svalové zranění. Celý páteční program vynechal, do čtvrtfinále proti Tapanilanu už ale opět naskočil a zářil.

Společně s Ketilem Kronbergem předvedli hru téměř poslepu a 2 ukázkové góly. „Myslím, že nám to sedlo. Už v přípravě jsme odehráli 2 zápasy a dávali jsme spoustu gólů. On je typ hráče, který umí udělat z hráče ještě lepší. A mám pocit, že si rozumíme na hřišti i mimo. Myslím, že on za dobu, co je ve Švédsku, už získal švédskou mentalitu. Je to navíc skvělý člověk a osobnost. Když mu člověk nahraje, ví, že to dostane zpátky,“ svěřuje se Tomašík se svými pocity. „Víme, co v něm máme,“ dodává.

Když přišel vítkovický odchovanec do města u severního polárního kruhu, nemohl si moc vybírat. Třeba číslo. Oblíbená sedmička byla zabraná a tak nafasoval dres s číslem 9. Po roce se mu ale splnilo i toto přání. „Já ji chtěl už minulý rok, ale byla obsazená. Před sezonou odešel Lars Erik Torp, tak jsem hned volal na vedení Dalenu, jestli by mi ji mohli zamluvit. No, a povedlo se. Jsem za to rád,“ pochvaluje si.

Na to konto také přibylo na jeho paži tetování. „Je to pár měsíců, co jsem si ho nechal udělat. To už jsem věděl, že sedmičku budu mít. Ale asi, i kdybych hrál bez ní, si ho nechám udělat. To číslo ke mně patří. A bude to znázorňovat to, že mám vztah ke sportu,“ vysvětluje dnes už jedna z hvězd nastupující florbalové generace.

V Dalenu už se cítí o poznání lépe než v premiérové sezoně. A zdá se, že i na nového finského trenéra dělá dobrý dojem. „Mám pocit, že jsem se za ten rok zlepšil. Jak herně, tak i ve vztazích v týmu, a trochu víc mi trenéři důvěřují. Ale vše pořád záleží na mě. Vím, že mám ještě rezervy a vím o nich. Když na sobě budu pracovat, můžu být i hráč v první pětce,“ říká přemýšlivě, ale s odhodláním.

Dalenu letos přibyla na Czech Open konkurence. Loňské finále s Vítkovicemi se už určitě opakovat nebude, do semifinále neprošel ani jediný český celek. „Tenhle ročník je rozhodně těžší než byl ten loňský. I Wiler je silnější. Vhodněji doplnil tým, třeba Quist k nim loni moc nezapadal. Hrají trochu jinak než kdysi tu jejich rutinu, budou silní,“ uvědomuje si před vzájemným semifinálovým duelem.

Obhájce trofeje totiž čeká duel právě se švýcarským mistrem. Druhou dvojici tvoří švédské celky Pixbo a Falun. „Je nějakých top 10 týmů světa a patří tam hlavně ty nejlepší švédské týmy. Wiler se tam může počítat taky,“ přemýšlí Tomašík o změně poměrů na Czech Open. „Je to rok od roku těžší, je tu neuvěřitelná konkurence. Ta pravda, že by se na turnaj někdo nějak speciálně připravil, není. Prostě je pořád obrovský rozdíl mezi špičkou a zbytkem,“ soudí.

Milan Tomašík je jediným českým hráčem, který si zahraje semifinále 20. ročníku Czech Open. Publikum v hale na Podvinném mlýnu mu i proto bude fandit. Dalen si za několik týdnů strávených v letní Praze našel své příznivce. A navíc má českou hvězdu…